Materiál MŠMT ke školskému rozpočtu na rok 2024

Zveřejňujeme materiál Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ke kapitole 333 MŠMT návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2024, který sloužil jako podklad při posledním jednání školské tripartity. 

Hlavní rozpočtově nezabezpečené oblasti pro rok 2024: "Nepedagogičtí zaměstnanci: Aktuálně nezabezpečeno 17 tis. míst v porovnání s rokem 2023"

• MŠMT: Rozpočet kapitoly MŠMT na rok 2024

HLAVNÍ ROZPOČTOVĚ NEZABEZPEČENÉ OBLASTI PRO ROK 2024:

Ve výdajích na školství jsme na konci žebříčku OECD

Aktuální statistiky OECD řadí Českou republiku mezi státy s nejnižšími výdaji na školství vzhledem k hrubému domácí produktu. V roce 2015 jsme byli druzí od konce ve výdajích na primární a sekundární vzdělávání (ZŠ a SŠ) mezi zeměmi Evropské unie. Celkové výdaje na školství činily pouhých 3,8 % HDP. Podle národních statistik výdaje v roce 2016 dále poklesly na historické minimum 3,6 % HDP.

Vláda s dalším navyšováním platů ve školství nepočítá

Vláda poslala do Sněmovny střednědobý výhled státního rozpočtu na léta 2020 a 2021, který nepočítá se slibovaným navýšením financí pro školství. Zatímco v roce 2019 má do regionálního školství směřovat 143,7 miliard korun, v následujících dvou letech to má být 147,5 miliard. Necelé 4 miliardy navíc nemohou na plánovaný růst učitelských platů stačit.

„Náklady na zvýšení platů učitelů o jedno procento činí téměř miliardu korun,“ upozorňuje Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, „aby vláda splnila své programové prohlášení o navýšení učitelských platů na 150 procent vzhledem k roku 2017, musela by do konce volebního období přidat minimálně dalších 21 miliard.“ S tím ovšem střednědobý výhled nepočítá. Jeho součástí je pouze výpočet nákladů na vyšší počet zaměstnanců škol:

„…návrh obsahuje v kapitole Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy navýšení prostředků na platy o 1 mld. Kč a 2 800 přepočtených míst pedagogů v souvislosti s reformou financování školství zabezpečující dělení hodin (PHmax), resp. dělení tříd (tím je zajištěna požadovaná úroveň v rozsahu 1,5 mld. Kč a 4 200 míst pedagogů), dále o 0,3 mld. Kč a 800 míst pedagogů na zabezpečení rozšíření doby provozu mateřských škol včetně překryvu pedagogů ve třídě až o 2,5 hodiny a o 0,74 mld. Kč a 3 154 míst nepedagogických pracovníků v regionálním školství na zajištění realizace reformy v této oblasti.“

Pedagogická komora v říjnu navrhla, aby platy učitelů vzrostly od ledna 2019 o 20 % místo plánovaných 15 %. Jedná se o kompenzaci za čtyřměsíční odklad, kvůli kterému přijdou učitelé průměrně o 20 000 korun. Podle usnesení Poslanecké sněmovny měly platy učitelů vzrůst o 15 % již letos v září, vláda ale zvýšení odložila až na příští rok. Dodatečné náklady na navýšení učitelských platů o 5 procentních bodů by byly 5 miliard korun. Návrh Pedagogické komory již podpořili poslanci za TOP 09 a Českou pirátskou stranu. „Tyto prostředky navíc by se musely najít mimo školství,“ říká Radek Sárközi, „přesouvat finance uvnitř rozpočtové kapitoly školám nepomůže.“ 

„Média jsou plná informací, o tom, že vláda zvyšuje pedagogům platy, ve skutečnosti letos někteří ředitelé učitelům platy naopak snížili,“ upozorňuje Radek Sárközi, „na jaře se snižovaly příplatky, protože na ně školy nedostaly peníze od krajů, nyní na podzim přišla druhá vlna šetření.“ Některé školy musely učitelům zkrátit úvazky, nebo dokonce zaměstnance propouštěly. Jinde byli ředitelé nuceni zařadit pedagogy do nižší platové třídy, aby ušetřili. Řada učitelů má nulové osobní ohodnocení, protože školy nemají finance.

V Poslanecké sněmovně aktuálně čeká na hlasování v prvním čtení návrh, který má zvýšit příplatky pro třídní učitele a za specializované činnosti. Novelu zákoníku práce připravila Pedagogická komora společně s poslancem Markem Výborným a předložil ji poslanecký klub KDU-ČSL. Návrh má podporu i dalších politických stran – ODS, TOP 09, STAN, SPD a některých poslanců KSČM. Náklady na zvýšení třídnických příplatků ze současných 400 až 1 300 na 2 500 až 3 500 Kč měsíčně činí 2 miliardy korun. V současnosti je třídnictví oceněno částkou 20 Kč za hodinu, což je 13 Kč měsíčně na jednoho žáka ve třídě. Pokud by byla novela schválena, třídní učitelé by získali ročně o 20 000 korun více.

„Náš návrh je rozpočtově krytý v rámci pěti miliard, s nimiž vláda počítá pro netarifní část platů učitelů, lepší by samozřejmě bylo, kdyby poslanci navýšili školský rozpočet o 7 miliard, čímž by se pokryly oba návrhy Pedagogické komory,“ dodává Radek Sárközi, „díky tomu bychom se rychleji přiblížili splnění patnáct let starého slibu, že učitelé budou pobírat 130 procent průměrné mzdy v zemi.“

České školství je dlouhodobě podfinancované. V roce 2017 se podílelo na hrubém domácím produktu pouhými 3,9 procenty, průměr zemí Evropské unie přitom činí přes 5 procent. Platy českých učitelů jsou na posledním místě ze všech zemí EU. Nástupní plat učitelky mateřské školy činí 19 850 Kč hrubého měsíčně, učitelé základních a střeních škol mají nástupní plat 25 470 Kč.

Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Radek Sárközi - rozhovor pro portál Vzdělávací služby

Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, odpovídal portálu Vzdělávací služby na otázky k aktuálním problémům českého školství.

Blíží se okamžik nástupu reformy financování škol. Jak se k dané inovaci stavíte? Případně, měli byste nějaký vlastní návrh, který by danou oblast řešil?

My jsme navrhli, aby MŠMT připravilo přehlednou webovou stránku, kde bude vše vysvětleno. Její součástí by měl být kalkulátor, kam si ředitel školy zadá parametry a automaticky se mu vypočte, kolik dostane jeho škola peněz v rámci nového financování oproti současnosti. Kupodivu když jsem toto navrhl v příslušné pracovní skupině MŠMT, vystoupil proti nejen zástupce školských odborů, ale i zástupce Asociace ředitelů ZŠ… Nové financování je nastaveno tak, že pomůže většině mateřských škol. U středních škol jsou jeho přínosy velmi sporné. Vše ukáže až praxe. Je tam ještě řada neznámých. Odložení o rok bylo nutností, protože nebylo kvalitně připraveno. Byl to další kostlivec ve skříni pro Kateřině Valachové. Ředitelé opět přijdou o část rozhodovacích pravomocí a znovu jim naroste administrativa. Ale budou mít větší finanční jistotu a systém by mohl být více předvídatelný. Upozorňuji ale, že pokud jen jinak rozkrájíme stejný koláč, více se nenajíme. Současný nespravedlivý systém může být nahrazen systémem, který bude opět nespravedlivý, jen k někomu jinému... Bez velké finanční injekce se reforma financování rozhodně neobejde.

Pedagogická komora navrhuje zvýšení učitelských platů o 20 procent

Vláda nesplnila usnesení Poslanecké sněmovny, které doporučovalo navýšit platy učitelů od letošního září o 15 procent. Místo toho navrhuje zvýšení tarifní části platu o 10 % a prostředků na netarifní části platu o 5 % od 1. ledna 2019. Státní rozpočet byl na konci září v přebytku skoro 17 miliard korun, premiér tudíž finance k dispozici má. Pokud vláda nestihne zvýšit platy učitelů do konce tohoto roku, Pedagogická komora navrhne kompenzovat čtyřměsíční odklad navýšením platů o dalších 5 %.

„Chceme, aby se platy pedagogů od ledna zvýšily o 20 procent,“ říká Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, „zatím jsme oslovili s tímto návrhem poslance, kteří mohou předložit příslušný pozměňovací návrh při schvalování státního rozpočtu, uvažujeme i o stávce na podporu našeho požadavku.“

Část z těchto prostředků navíc by pokryla zvýšení příplatků pro třídní učitele, o kterém mají poslanci hlasovat na konci října. „Třídnictví je jedna z nejhůře placených prací, vychází na pouhých 20 korun za hodinu,“ upozorňuje Radek Sárközi, „měsíčně dostanete na jednoho žáka pouhých 13 korun, přitom s inkluzí a GDPR přibyla třídním učitelům spousta práce.“ Na Slovensku dostávají učitelé za třídnictví 5 % navíc k tarifu, u nás to jsou necelá 2 procenta.

Ministerstvo školství nedávno zveřejnilo statistiku, která ukazuje vývoj výdajů na školství. „Pokud srovnáte celkové výdaje na školství v roce 2011, byly vyšší než roku 2016,“ informuje Radek Sárközi. Vzhledem k hrubému domácímu produktu činily loni výdaje na školství jen o jednu desetinu procentního bodu více než roku 2008. „O školství jako prioritě politici pouze mluví, ale statistiky dokazují, že pravdou je opak a že je školství dlouhodobě hluboce podfinancované.“

Platy ve školství činily v první polovině roku 2018 pouhých 29 375 hrubého měsíčně, tedy výrazně méně, než je průměrná mzda v České republice. Patnáct let starý slib, že budou učitelé pobírat 130 % průměrné mzdy, je stále v nedohlednu. V současnosti mají učitelé 107,7 % celorepublikového průměru. Ovšem učitelky mateřských škol dostávají pouze 91,4 %, což je značně podprůměrný plat.

„Protože se do průměru započítávají i platy ředitelů škol, dosáhne ve skutečnosti řadový učitel na průměrný plat až na konci své profesní kariéry, kdy má odpracováno 32 let,“ dodává Radek Sárközi, „nástupní platy jsou mnohem nižší a čerstvé absolventy pedagogických fakult spíše odrazují.“ Plat učitelky v mateřské škole začíná na částce 19 850 korun. Učitelé základní a střední školy nastupují za 25 470 hrubého měsíčně.

Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Výdaje na školství vzhledem k HDP

Pedagogická komora získala od MŠMT přehled výdajů na školství vzhledem k hrubému domácímu produktu. Podíl výdajů na školství vzhledem k hrubému domácímu produktu byl nejvyšší v roce 2011, kdy činil 4,3 % HDP. Od té doby soustavně klesal až na nejnižších 3,6 % v roce 2016. Loni mírně vzrostl na 3,9 % HDP.

"Snad se výdaje na české školství konečně odrazily ode dna a nadále porostou," komentuje data Radek Sárközi, prezident spolku Pedagogická komora, "abychom se dostali na průměr Evropské unie, tedy přes 5 % HDP, museli bychom školský rozpočet navýšit minimálně o čtvrtinu."

Školství vládní prioritou není

Vláda schválila návrh státního rozpočtu na rok 2019. Výdaje na školství mají činit 195,7 miliardy korun. Podle vlády je to důkazem, že je školství její prioritou. Pedagogická komora s touto interpretací nesouhlasí.

„Ministerstvo školství uvádí, že výdaje na školství budou rekordní, ale to je obvyklé – suma peněz, která jde na danou oblast, je většinou vyšší, než byla loni,“ upozorňuje prezident pedagogické komory Radek Sárközi, „školství se odrazilo ode dna, ale prioritou stále není, to by muselo dostat o desítky miliard více.“

Z mezinárodních srovnání vyplývá, že čeští učitelé mají nejnižší platy vzhledem k ostatním vysokoškolsky vzdělaným zaměstnancům v EU, jejich výše činí pouhých 60 %. Ve výdajích na školství vzhledem k hrubému domácímu produktu je Česká republika na chvostu OECD. Nejlépe na tom byla ČR v roce 2011 s 4,3 % HDP pro školství, nejhůře v roce 2016 s pouhými 3,7 % (průměr EU i OECD je přes 5 % HDP). Výdaje na pomůcky a učebnice dlouhodobě stagnují a jsou násobně nižší než v sousedních zemích. V roce 2018 se průměrné mzdy v zemi přiblíží průměrným platům učitelů, takže se opět vzdálí slib z roku 2003, že učitelé budou pobírat 130 % průměrných mezd v ČR.

MŠMT sděluje, že v roce 2019 vzrostou tarifní platy učitelů o 15 %, ale ministr školství Robert Plaga vždy uvádí, že vzrostou pouze o 10 % a že 5 % půjde na netarifní část platů. (Poznámka: Po upozornění J. Wagnera z Pedagogické komory MŠMT tiskovou zprávu opravilo.) Dosavadní zkušenosti ukazují, že se těchto 5 % nemusí k učitelům vůbec dostat. Příkladem může být situace z loňska, kdy se v listopadu tarify zvýšily o 15 %, ale ostatní složky platu se snižovaly, nebo byl dokonce školám snížen limit zaměstnanců (ředitelé škol museli snižovat úvazky nebo propouštět).

Z pedagogických pracovníků jsou na tom nejhůře učitelky mateřských škol a vychovatelky školních družin, jejichž tarifní plat je hluboko pod průměrnou mzdou. Ani platy ředitelů škol neodpovídají náročnosti jejich práce a zodpovědnosti, kterou mají, proto se stále častěji hlásí do konkurzů na ředitele jen jeden zájemce.

„Důsledkem dlouhodobého podfinancování je, že ředitelé škol marně shánějí učitele určitých aprobací, takže výuka probíhá stále častěji neaprobovaně, nebo že školy musejí přijímat nekvalifikované zaměstnance,“ uvádí Radek Sárközi.

Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Školství o žebrácké holi aneb 25 let planých vládních slibů o prioritě bez peněz

Vzdělávání je pro politiky vždy prioritou číslo jedna. Připomínají to především před volbami. A velmi často je tato věta součástí programových prohlášení vlád. Tím ale veškeré snahy obvykle končí. Pokud nahlédneme do programových prohlášení všech vlád od vzniku samostatné České republiky, většinou v nich najdeme jen obecné fráze. V oblasti školství jsou cíle formulovány velmi vágně a konkrétními závazky ohledně jeho financování se v nich šetří jako šafránem.

Obě vlády Václava Klause (ODS, ODA, KDU-ČSL - 1992 až 1998) ani úřednická vláda Josefa Tošovského (1998) si v oblasti financování školství nestanovily žádný měřitelný cíl.

Až vláda Miloše Zemana (ČSSD - 1998 až 2002) prezentovala ve svém programovém prohlášení velmi ambiciózní konkrétní závazek: „Prioritu vzdělávání vláda konkrétně promítne do své rozpočtové politiky posilováním kapitoly školství s cílem dosáhnout do roku 2002 jejího 6 % podílu na HDP.“ Bohužel tento cíl splněn nebyl a není splněn dodnes... Pokud bychom spočítali „dluh“, který vznikl ve školství nesplněním tohoto slibu od roku 2002 do současnosti, přišlo vzdělávání o 1 bilion 380 miliard korun. To je částka, která vyjadřuje míru dlouhodobého podfinancování českého školství oproti školství ve starých členských státech Evropské unie. Důsledky vidíme všude kolem sebe, například špatnou vybavenost škol výpočetní technikou nebo chybějící personál ve školách.

Špidlova vláda (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2002 až 2004) se poučila a místo konkrétního procenta ve svém programovém prohlášení uvedla obecně: „Vláda se zavazuje zvýšit platy pedagogů na úroveň relativně srovnatelnou se zeměmi Evropské unie.“ Ani to se nepovedlo a Česká republika je v současnosti na posledním místě v Evropské unii ohledně platů učitelů (platy jsou ve výši 56 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců). Ministryně Petra Buzková se sice nechala v roce 2003 slyšet, že platy učitelů by měly být roku 2006 na úrovni 130 % průměrných mezd v zemi, ale dodnes se potácejí někde kolem 100 % (částky uváděné v médiích jsou vždy včetně platů ředitelů škol). Opět můžeme spočítat vzniklý „dluh“, tentokrát v peněženkách učitelů. Kdyby byl slib Petry Buzové (který se od té doby vynoří vždy před volbami, ale ihned po nich zmizí jako bájná lochnesská příšera) splněn, mohli mít učitelé nastřádáno od roku 2006 do roku 2017 celkem o 855 000 korun navíc.

O něco konkrétnější byla vláda Stanislava Grosse (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2004 až 2005). Její programové prohlášení z roku 2004 říká: „Vláda připraví ucelenou koncepci podpory výzkumu a vývoje a navrhne navýšit prostředky ze státního rozpočtu na výzkum a vývoj tak, aby výdaje z veřejných prostředků na výzkum a vývoj dosáhly do roku 2010 výše 1 % HDP.“ A dále: „Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových.“ To se bohužel opět nepodařilo.

Paroubkova vláda (ČSSD, US-DEU, KDU-ČSL - 2005 až 2006) raději první konkrétní závazek vypustila a druhý nekonkrétní doslovně opsala: „Vláda se zavazuje zlepšovat podmínky pro práci pedagogů v souladu se současným úsilím OECD a Evropské unie, a to včetně podmínek platových.“

První Topolánkova vláda (ODS - 2006 až 2007) jen obecně uvádí: „Navýšíme prostředky z veřejných zdrojů pro vzdělávání, vědu a výzkum.“ Druhá Topolánkova vláda (ODS, KDU-ČSL, SZ - 2007 až 2009) už nemá v programovém prohlášení ani to…

Nejhorší citaci nalezneme v programovém prohlášení úřednické vlády Jana Fischera (2009 až 2010): „Školství, vědu a výzkum vláda považuje za jednu z klíčových oblastí pro růst konkurenceschopnosti a bude usilovat, aby plánované redukce rozpočtových výdajů tuto oblast nepostihly.“ 

Nečasova vláda (ODS, TOP09, VV - 2010 až 2013) se rozepsala nejvíce ze všech. Výsledkem jsou následující sliby: „Vláda při respektování rozpočtových možností, demografického vývoje i věkové a genderové struktury pedagogických pracovníků vytvoří podmínky a nástroje (např. tzv. náborový příspěvek) pro dlouhodobou garanci vstupu mladých kvalifikovaných pedagogů do všech druhů škol. Za tímto účelem vláda v roce 2011 a v následujících letech posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky resortu o 2,1 mld. Kč. V roce 2012 vláda posílí objem platových prostředků pro pedagogické pracovníky v resortu o další 4 mld. Kč a poté toto navýšení zachová a zmrazí až do roku 2015 v návaznosti na celkovou veřejnou správu, kdy platy zmrazí na 3 roky.“ Náborový příspěvek pro mladé kvalifikované učitele tato vláda (ani žádná pozdější) nezavedla. Nutné je ale ocenit, že školský rozpočet v roce 2011 činil rekordní 4,3 % hrubého domácího produktu. Od té doby ale stále klesá až na 3,7 % HDP v roce 2016. Slib o zmrazení financí pro školství lze tudíž považovat za splněný…

Rusnokova úřednická vláda (2013 až 2014) se raději nezavázala k ničemu konkrétnímu.

Ani Sobotkova vláda (ČSSD, ANO a KDU-ČSL - 2014 až 2017) nebyla příliš sdílná: „Zároveň bude usilovat o postupné zvyšování prostředků na mzdy pedagogických a nepedagogických pracovníků i na modernizaci škol a jejich vybavení.“ Dlouho se v platech učitelů nic nedělo, ale těsně před volbami si vláda na školství vzpomněla a od listopadu 2017 (tedy až po volbách) navýšila tarifní část platu učitelů o 15 %, což bylo zhruba 13procentní zvýšení celkových platů (v ostatních oblastech vzrostly platy o 10 %). Znovu si ale připomeňme, že právě za této vlády klesly výdaje na školství na 3,7 % HDP, což bylo nejméně v historii České republiky. V této souvislosti jsou prohlášení exministryně školství Kateřiny Valachové o rekordním školském rozpočtu velmi manipulativní. Ano, nominálně se výdaje na školství zvyšují, ale hrubý domácí produkt země roste mnohem rychleji a školství přestává být konkurenceschopné ve srovnání s jinými oblastmi, například v platech pedagogů.

Babišova vláda (ANO - nyní v demisi) píše v lednu 2018 ve svém programovém prohlášení: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich stávající výše.“ Realita v roce 2018 je ale taková, že kraje hlásí chybějící 2,5 miliardy korun na inkluzi, což některé z nich řeší tím, že povinné společné vzdělávání financují na úkor nenárokové složky platů všech zaměstnanců škol. Z 15procentního zvýšení učitelských platů prezentovaného v médiích je tak reálně 11 procent.

Návrh programového prohlášení koaliční vlády ANO a ČSSD z května 2018 větu opakuje a doplňuje ji o „nepedagogy“: „Prosadíme více peněz do školství tak, aby se platy učitelů a nepedagogů na konci volebního období v roce 2021 dostaly minimálně na 150 procent jejich výše pro rok 2017.“ Tady se projevila značná nekompetentnost autorů, protože pedagogičtí pracovníci ve školách, kteří nejsou učiteli, podle této podivné formulace zřejmě ostrouhají (jde například o vychovatelky, speciální pedagogy, asistenty nebo školní psychology) – na ně se totiž zvýšení platů nevztahuje.

Otázkou je, jestli tomuto slibu ještě někdo ve školství věří. Zkušenosti z minulosti ukazují, že je na místě spíše skepse. Učitelé stále častěji hlasují nohama a odcházejí mimo školství. Ředitelé škol marně shánějí učitelky prvního stupně nebo učitele vyučovacích předmětů jako jsou matematika, fyzika, informatika, cizí jazyky atd. Není divu, když nástupní plat pokladní v Lidlu je zhruba stejný jako nástupní plat učitele střední školy…

Vlády svá programová prohlášení ohledně financí pro školství neplní. Většinou si žádný měřitelný cíl raději nestanoví. Často vláda do konce volebního období nevydrží. Napadá mě jediné řešení: Politici, splňte své sliby okamžitě po ustavení vlády, nebudete na to muset čtyři roky myslet a nestane se vám, že byste to nestihli. Učitelé na lepší podmínky marně čekají už 25 let.

Radek Sárközi
prezident spolku
Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Ve školství chybí 60 miliard. Napraví to poslanci?

Radek Sárközi: Ve školství chybí 60 miliard. Napraví to poslanci? (MF DNES 18.12.2017)

České školství je dlouhodobě podfinancované

V současné době hlasují poslanci o podobě státního rozpočtu na rok 2018. Pedagogická komora podporuje navýšení kapitoly školství, které je dlouhodobě podfinancované. Tato skutečnost má negativní dopady na kvalitu vzdělávání – školy nemají peníze na pomůcky a nové moderní učebnice, chybějí finanční prostředky na nákup výpočetní techniky, výukový software a konektivitu škol, v řadě oblastí ředitelé marně shánějí kvalifikované učitele, ve školách chybí pomocný personál (psychologové, speciální pedagogové, asistenti, sociální pedagogové, administrativní síly…), platy učitelů jsou stále nejnižší v EU, výdajů na školství v poměru k HDP trvale od roku 2011 klesá.

„Kvalita školství rozhoduje o budoucí prosperitě a konkurenceschopnosti našeho státu, každá investice do vzdělávání se násobně vrátí, nelze na něm šetřit bez negativních důsledků pro celou společnost,“ upozorňuje prezident spolku Pedagogická komora Radek Sárközi.

V roce 2011 činily výdaje ze státního rozpočtu na školství 4,3 % HDP, v roce 2016 pouhých 3,7 % HDP – průměr zemí EU je přitom 5,1 % HDP. Aby se Česká republika dostala na průměr EU, musel by se školský rozpočet navýšit o 38 %. Více informací obsahuje tato tabulka.

Poměr platů učitelů na 2. stupni ZŠ vůči platům jiných vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců činil v ČR 55 %, což je nejnižší podíl ze všech zemí OECD a EU. Průměr OECD činí 85 % a EU 86 %. Například v sousedním Polsku je to 83 %. Aby se platy českých učitelů dostaly na průměr EU, musely by vzrůst o 56 %. Viz tento článek.

V zemích EU je průměrný nárůst platu učitele po 15 letech praxe skoro 38 %, v ČR pouhých 7 %. Zatímco v zemích EU je průměrný počet žáků na jednoho učitele 14 až 17, v ČR činí 19 až 22 žáků. Čeští učitelé tudíž musejí pracovat v početnějších třídách než jejich kolegové v EU. Podrobné údaje naleznete v tomto příspěvku.



ČR vydává na vzdělávání pouze 8,0 % celkových veřejných výdajů, přičemž průměr OECD činí 11,2 % a průměr EU je 9,9 %. Ze sousedních zemí vydává měně jen Maďarsko (6,8 %), ostatní dávají více: Slovensko (8,7 %), Německo (9,5 %), Polsko (9,3 %). Aby se ČR dostala na průměr OECD, musela by zvýšit tyto výdaje o 40 %.

Česká republika vydává na nevysokoškolské vzdělání jeden z nejnižších podílů veřejných výdajů a HDP v rámci EU i OECD. Zatímco průměr OECD je 3,4 %, ČR vydává pouze 2,5 %, což je téměř o třetinu méně. Méně vydává pouze Maďarsko (2,3 %). Aby se ČR dostala na průměr OECD, musela by zvýšit tyto výdaje o 36 %.

Pedagogická komora je největším spolkem v českém školství. Sdružuje přes 1.600 pedagogů (učitelů, ředitelů a dalších pedagogických pracovníků). Jejím hlavním cílem je zlepšit pracovní podmínky všech pedagogů.

Pedagogická komora, z.s.
www.pedagogicka-komora.cz

Výdaje na školství v poměru k HDP posledních 6 let klesají...

Výdaje na školství v poměru k HDP posledních 6 let postupně klesaly z 4,3 % (2011) na 3,7 % (2016). Přestože HDP rostl, u školství se to neprojevilo ani v absolutních částkách. Výdaje na školství v roce 2011 a 2016 byly prakticky totožné... V roce 2014 činily průměrné výdaje na školství za celou Evropskou unii 5,1 % HDP. Aby se Česká republika dostala na průměr EU, musely by se školský rozpočet navýšit o 38 %.

Zdroj pro ČR: http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/statistika-skolstvi/vyvojova-rocenka-skolstvi-2006-07-2016-17
Zdroj pro EU: http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=educ_uoe_fine06&lang=en

České školství v mezinárodním kontextu – statistická data

Poměr platů učitelů na 2. stupni ZŠ vůči platům obdobně vzdělaným (VŠ) v dané zemi
ČR vykazuje nejnižší podíl ze všech zemí OECD a EU, pro které je poměr uveden, a to na úrovni 55 %. Průměr OECD je 85 % a EU je 86 %. Slovensko, druhé nejhorší, má  61 %, Německo 98 %, Rakousko 87 %, Maďarsko 71 %, Polsko 83 %. Aby se platy českých učitelů dostaly na průměr EU, musely by vzrůst o 56 %...

Veřejné výdaje na vzdělávání celkově jako podíl na celkových veřejných výdajích
ČR vydává 8,0 %, přičemž průměr OECD je 11,2 % a průměr EU je 9,9 %. V rámci OECD vydávají méně již jen Slovinsko (7,5 %), Itálie (7,3 %) a Maďarsko (6,8 %). Ostatní sousední země vydávají více: Slovensko (8,7 %), Německo (9,5 %), Polsko (9,3 %). Aby se ČR dostala na průměr OECD, musela by zvýšit tyto výdaje o 40 %.

Veřejné výdaje na neterciální vzdělávání jako podíl na HDP
Česká republika vydává na nevysokoškolské vzdělání jeden z nejnižších podílů veřejných výdajů a HDP v rámci EU i OECD. Zatímco průměr OECD je 3,4 %, ČR vydává pouze 2,5 %, což je téměř o třetinu méně. Méně vydává pouze Maďarsko (2,3 %). Aby se ČR dostala na průměr OECD, musela by zvýšit tyto výdaje o 36 %.

Více informací naleznete zde: https://drive.google.com/open?id=0B6ir-4sFpVqOUER5UC01UkY3cVk