Odpověď z MŠMT k testování v MŠ a VŠ

Vážený pane Sárközi,

dne 11. 1. 2022 obdrželo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) od Ministerstva vnitra Váš dotaz ve věci testování ve školách.

Mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví (dále jen „MO MZd“) k testování ve školách od 17. 1. 2022 nebylo ještě vydáno. Odůvodnění bude součástí tohoto MO MZd.

Testování a veškerá protiepidemická opatření, včetně těch ve školství, jsou plně v gesci MZd. Za MŠMT můžeme říci, že testování v MŠ se krátkou dobu na jaře zkoušelo u „předškoláků“ v MŠ. Antigenní testy jsou postaveny na principu samoodběru, což znamená, že by si je primárně mělo být dítě schopno aplikovat samo. Ze zkušeností víme, že to u dětí v MŠ není možné tak, aby byly výsledky testu relevantní („nevyšťourá“ se dostatečně a je zde možnost ublížení si). V rámci zkoušení pak pedagogičtí pracovníci odmítali poskytovat při testování dětem asistenci (obava z neodborné manipulace a možnému nechtěnému ublížení dítěti). Rovněž byla připuštěna asistence zákonných zástupců. To řada škol odmítala z důvodu, že by to znamenalo zvýšený pohyb dospělých v prostorách školy a tím opět zvýšené riziko přenosu viru. Další variantou byl odběr v domácím prostředí – to se ovšem doposud neosvědčilo (např. na Slovensku). Navíc by mohlo vést k řadě „spekulativních“ jednání.

Na dotaz „V čem je epidemická situace natolik odlišná v ČR a v Německu, že se u nás opatření tak zásadně liší a jsou mnohem mírnější?“ není MŠMT kompetentní odpovědět. V této věci se, prosím, obraťte na Ministerstvo zdravotnictví.

Na VŠ je nyní zkouškové období. V tuto chvíli se testování neplánuje. Bude záležet na vývoji epidemiologické situace.

S přáním pěkného dne,

Ing. Ilona Vaculová
odbor řízení regionálního školství
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Karmelitská 7
118 12 Praha 1
tel: +420 234 811 328
e-mail: Ilona.Vaculova@msmt.cz
www.msmt.cz

Společný protest šesti školských organizací proti novele zákona o pedagogických pracovnících

Zástupci šesti školských organizací, děkani pedagogických fakult a další významné osobnosti českého školství vyzvali společně poslance, aby ve třetím čtení neschválili novelu zákona o pedagogických pracovnících (konkrétně se jedná o nový paragraf 9a). Celý text dopisu poslancům naleznete zde...

Informace pro předsedy poslaneckých klubů politických stran a hnutí zastoupených v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR a výzva poslankyním a poslancům

Obracíme se na vás v souvislosti s projednáváním návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

Konkrétně jde o § 9a

„(1) Zaměstnanci, který je absolventem akreditovaného magisterského studijního programu, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele druhého stupně základní školy nebo učitele všeobecně-vzdělávacích předmětů střední školy za splněný na dobu nejdéle 3 let ode dne, kdy tuto pedagogickou činnost začal vykonávat.“

Tato úprava podle navrhovatele vychází z údajně kritického nedostatku kvalifikovaných učitelů, z deklarované potřeby zkvalitnit výuku ve školách odborníky z praxe a z představy o nutnosti dále posílit pravomoci ředitelů v personální oblasti. Domníváme se, že argumenty, z nichž vychází návrh novely, jsou nepřesné a zcela podceňují velké riziko, které by schválení novely přineslo.

Nedostatek učitelů není plošný ani katastrofický

Na 2. stupni ZŠ je zajišťována výuka v 7 % úvazků nekvalifikovanými a jen 2,4 % vyučujících učitelské studium nezahájilo (na SŠ je nekvalifikovaných úvazků něco přes 5 % a studium dosud nezahájilo 2,3 %). V absolutních číslech jde maximálně o 1 600 nekvalifikovaných učitelů, kteří si kvalifikaci ani nedoplňují – ze zhruba 70 000 vyučujících na těchto stupních škol. Problém je tedy regionální (v Karlovarském kraji je nekvalifikovaných úvazků téměř jedna pětina a kvalifikaci si jich nedoplňuje 8 %) nebo aprobační (v některých vyučovacích předmětech) – v osmi krajích jde o zlomky jednoho procenta nebo maximálně do 2 % nekvalifikovaných. Místo regionálně a aprobačně zacílených opatření navrhuje novela cestu plošného snížení kvalifikačního požadavku. Novela tak naplňuje známé rčení „jít s kanónem na mouchy“.

Tolik objektivní údaje z matriky MŠMT (na rozdíl od „šetření“, kterými předkladatel argumentuje).

Zkvalitnění výuky otevřením odborníkům z praxe je vlamováním do otevřených dveří a nedoloženým předpokladem

1. Především, odborníci z praxe mohou na školách vyučovat již dnes.[1] Platí to pro střední školy a pro odborné předměty.

2. Novela však bez zdůvodnění rozšiřuje tuto možnost i na 2. stupeň ZŠ a především na všeobecně vzdělávací předměty, např. matematiku nebo český jazyk. A ještě více než dnes rozvolňuje vazbu na předmět odbornosti (aprobaci). Vysokoškolský absolvent jakéhokoli oboru totiž bude moci vyučovat jakýkoli vyučovací předmět. Dikce novely nijak nezabraňuje možnosti, aby např. odborník na elektrotechniku, učil český jazyk na 2. stupni ZŠ nebo odborník na podvojné účetnictví tamtéž matematiku. Naopak si o tom nikdo ani nedovolí uvažovat. O zkvalitnění výuky lze tedy důvodně pochybovat.

3. Novela navíc ani nepožaduje, aby pedagogicky nekvalifikovaný učitel zahájil učitelské studium (pedagogické minimum). V současné dikci zákona je požadovaná podmínka, že si pedagogické vzdělání doplní například v 250hodinovém doplňujícím pedagogickém studiu (DPS). Na výtku, že jde o studium leckdy nekvalitní, novela vůbec nereaguje. Nepředpokládá kroky ke zkvalitnění tohoto doplňujícího studia.  Statistiky přitom dokládají, že třetina nových kvalifikovaných učitelů – potenciálních odborníků s jiným vzděláním – absolvovala právě DPS.

Bezprecedentní rozšíření pravomoci ředitelů za cenu degradace učitelského vzdělání a napětí v pedagogických sborech

1. Ve všech vyspělých zemích uděluje profesní kvalifikaci stát, nikoli ředitel školy. U uznávaných profesí ani nelze uvažovat o jiném potvrzení kvalifikace. O kvalifikaci lékaře také nerozhoduje primář nebo přednosta, který svým podpisem uzná jako chirurga např. veterináře. Novela opouští možnost, aby odborník na (střední) škole učil, ale jako nekvalifikovaný. Jedním podpisem ředitele uděluje kvalifikaci na tři roky.

2. Navíc, v novele žádná pojistka proti řetězení takových úvazků, ani proti domluvám o výměnách nekvalifikovaných mezi školami není. Máme prý spoléhat na morálku ředitelů a zřizovatelů.

3. Novela ponechává řediteli naprostou volnost v kritériu přijetí „mnohem schopnějšího bez kvalifikace“. Nestanovuje ani rámcově, jaké charakteristiky má takový pracovník mít. Když se řediteli přihlásí kvalifikovaný učitel, nic ho nebude nutit, aby přezkoumal, zda je „nekvalifikovaně kvalifikovaný“ skutečně schopnější.

4. Ředitelům prý ubude administrativní zátěž. Nebudou muset za každou cenu hledat kvalifikovaného a údajně byrokraticky dokládat, že ho nesehnali, a až pak zaměstnat nekvalifikovaného. Je s podivem, co lze vykládat za administrativní balast. Dokonce i tak „nepedagogickou“ věc, jako je vzdělání vzdělavatele žáků.   

5. Degradace učitelského vzdělání za cenu růstu napětí v pedagogických sborech. Předpoklad, že plnohodnotné VŠ vzdělání učitelů tímto krokem nebude znehodnoceno, je mylný. Ve sborovnách budou vedle sebe ti, kteří absolvovali léta speciálně zaměřeného vzdělávání, náslechy, rozbory praxe a vedle nich novelou stejně kvalifikovaní – podpisem ředitele. Již nyní lze z reakcí učitelů vyčíst, že tuto situaci vnímají jako degradaci vlastního vzdělání.

Neplatí tedy, že novela „jen“ kodifikuje běžný stav na školách, zkvalitní výuku odborníky z praxe a uleví ředitelům. Rizika tohoto rozpadu systému přípravy na regulovanou profesi jsou ve světle důkazů o vztahu kvalifikace učitelů a výsledků žáků zřejmá.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, ve světle těchto argumentů vás proto žádáme o neschválení § 9a, odst. (1) novely.

 

Asociace děkanů pedagogických fakult

prof. RNDr. Jan Picek, CSc., předseda

jan.picek@tul.cz

 

Českomoravský odborový svaz pracovníků školství

František Dobšík, předseda

dobsik.frantisek@cmkos.cz

www.skolskeodbory.cz

 

Česká pedagogická společnost

doc. Mgr. Petr Najvar, předseda

najvar@ped.muni.cz

www.cpds.cz

 

Asociace češtinářů, z. s.

Mgr. Josef Soukal, předseda

soukal@ascestinaru.cz

www.ascestinaru.cz

 

AMATE (Asociace metodiků - Association of Teacher Educators)

za výbor: Mgr. Jana Čadová

amate@amate.cz

www.amate.cz

 

Pedagogická komora, z. s.

Mgr. Radek Sárközi, prezident

radek.sarkozi@pedagogicka-komora.cz

www.pedagogicka-komora.cz

 

doc. PhDr. Jiří Němec, PhD.

Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity, děkan

nemec@ped.muni.cz

www.ped.muni.cz

 

doc. Mgr. Daniel Jandačka, PhD.

Pedagogická fakulta, Ostravská univerzita, děkan

daniel.jandacka@osu.cz

www.pdf.osu.cz

 

prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc.

profesor pedagogické psychologie

Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy

člen Řídícího výboru pro vzdělávání UNESCO

bývalý ministr školství

stanislav.stech@pedf.cuni.cz

 

---

[1] "Zaměstnanci, který je výkonným umělcem, výtvarným umělcem, uznávaným odborníkem v oboru nebo který má odbornou kvalifikaci podle § 21, může ředitel školy písemně uznat předpoklad odborné kvalifikace učitele předmětu střední školy odpovídajícího uměleckému nebo odbornému zaměření nebo odborné kvalifikaci zaměstnance za splněný, pokud týdenní pracovní doba tohoto zaměstnance u právnické osoby vykonávající činnost školy nepřesahuje polovinu stanovené týdenní pracovní doby a pokud tento zaměstnanec mimo pracovněprávní vztah k právnické osobě vykonávající činnost školy provádí umělecké výkony, vytváří umělecká díla, vykonává činnost v oboru, v němž je uznávaným odborníkem, nebo činnost, pro niž splňuje odbornou kvalifikaci podle § 21“.

Reakce na činnost spolku Pedagogická komora

Vážený pane Sárközi,
děkuji za zaslaný mail. Informace o existenci spolku Pedagogická komora propaguji od chvíle, kdy jsem ho sama zaregistrovala. Samozřejmě propagovat ho budu i nadále.
Jsem moc ráda, že tento spolek vznikl. Myslím si, že nejen na Facebooku vytváří zajímavé učitelské diskuzní fórum, zpřehledňuje vyhlášky a ustanovení, informuje o připravovaných akcích, přibližuje aktuální problémy ve školství a propaguje učitelské povolání.
Děkuji Vám také za Vaše postoje k aktuálním problémům v našem školství a důstojnou prezentaci učitelů v médiích.
S pozdravem
Jaroslava Mohylová

Štefan Klíma: A dost, pane ministře

Vážený pane ministře,

po vypuknutí korona krize jste se nejdříve na dlouhé týdny odmlčel. To samé nemohli udělat učitelé (mohli, ale neměli na to povahu), kteří se ihned 11. března vrhli doslova po hlavě do neprobádaného území distanční výuky. Makali a dřeli, učili se a učili. Hledali nové metody a formy práce. Sháněli počítače a notebooky. Nenechali své žáky na pospas. Mnozí vstávali s prvním zakokrháním kohoutů a okamžitě se vrhali po hlavě do práce s žáky a končili v pozdních nočních hodinách. Velmi si vážím všech učitelů, kteří ukázali, že naše školství je na tom daleko lépe, než mnozí říkají. Před všemi učiteli se skláním a pomyslně odhazuji svůj širák v dál. Obrovské uznání si zaslouží i všichni zaměstnanci mateřských škol, kteří byli a jsou vystaveni největšímu nebezpečí, a přesto trpělivě odvádějí svoji práci v kolektivu až 28 dětí. Nikdo dosud neprokázal, že jejich práce je i v současnosti směrem k nákaze bezpečná. Dá se dokonce říci, že nikdo se s učiteli nebavil.

Uplynula drahná doba, a konečně jste se pane ministře začal objevovat ve médiích. Jenže, místo abyste začal vysvětlovat své kroky a svá opatření, odpovídal jste na dotazy vyhýbavě. Také jste se neustále odkazoval na rozhodnutí ministerstva zdravotnictví. To ale ještě nemělo býti to nejhorší.

Po zveřejnění prvních manuálů, jali se ředitelé škol řešit, jak je naplnit v praxi. Řešení většinou nejsou vůbec jednoduchá, protože to vypadá, že manuály tvořili lidé, kteří v praxi školu viděli možná zpovzdálí, či lidé, kteří řídí menší školy, které jsou možná na řízení jednodušší. Když už jsme vymysleli, jak zrealizovat návrat žáků do škol, přišly první změny. Ředitelé své krizové plány začali předělávat. Ani ne po týdnu se ukázalo, že některé body vlastně nelze zrealizovat, a tak jste prohlásil, že ty manuály jsou vlastně takové nezávazné. A aby nebylo všemu konec, opět jste na MŠMT vysvětlovali některé okolnosti jinak a jinak. Přišel první květnový víkend. A co čert nechtěl? Opět dochází ve vysvětlování ze strany MŠMT ke změnám. A objevují se první náznaky, takové pokusné balonky, že pustíme do škol nejen žáky prvních stupňů, devátých tříd a maturanty (na učně se ve vyjádření zapomnělo a zapomíná), ale že bychom mohli do škol pozvat žáky druhého stupně či žáky středních škol.

Aby bylo jasno, vůbec nemám nic proti tomu, aby se žáci vrátili do škol. Nikdo ale zaměstnancům škol nevysvětlil, proč je to možné tak najednou. A hlavně stále nevíme, a ukazují to i první případy škol, kde se vyskytli žáci nakažení koronavirem, jaké kroky mají školy v tomto případě udělat. A nevíme to ani dnes. To je první zásadní problém. Nebo je vám pane ministře jedno, co bude s maturanty v případě nákazy ve škole? Co bude s žáky devátých tříd, pokud budou muset do karantény? Vaším úkolem, pane ministře, je komunikovat s námi, s učiteli. A tento úkol se vám bohužel vůbec nedaří. Když jste nastoupil do funkce, celkem komunikace fungovala, co jste řekl, mělo i hlavu a patu a učitelé Vám fandili. Učitelé Vám věřili.

Druhým problémem je to, že většina vašich rozhodnutí od druhé poloviny dubna zbourala to, co se podařilo během krátké doby učitelům a rodičům vytvořit. Zničil jste důvěru rodičů ve školu. Zničil jste tak pracně vybudovaný vztah. Svými rozhodnutími a změnami opět stavíte veřejnost proti ředitelům škol, a proti učitelům. Možná si to neuvědomujete, ale je to prostě tak. Vidím to v každodenní praxi a slyším to od mnohých pracovníků ze škol. Tedy těch, kterých se vaše rozhodnutí týkají.

Opravdu všechny nápady z MŠMT jsou vykomunikované s praktiky? Kdyby ano, byla by situace ve školství jiná, o poznání lepší. Komu nasloucháte?

Dnešním rozhodnutím, kdy opět stavíte vše na hlavu, ředitelům jejich práci ještě více ztěžujete. Mohou tak opět všechny plány přepracovat. Všichni ředitelé to zvládnou, ale uvědomujete si, jak strašně jim jejich, již tak náročnou práci, komplikujete? Uvědomujete si, že mnozí rodiče si vysvětlí to, že některé školy se nebudou moci otevřít dalším žákům tak, že jejich učitelé jsou líní a nechce se jim pracovat? Vy prostě nechápete, že vytvářením neustálých změn zhoršujete situaci a vztahy ve školství. Bohužel. To, co byste měl budovat svými rozhodnutími, bortíte.

Pane ministře, my, učitelé, chceme učit naše žáky, chceme mít dobré vztahy s rodiči, chceme dělat svoji práci, jak nejlépe umíme. Chceme, aby veřejnost byla s našimi službami spokojena. Nestavte svými nedobře zváženými kroky rodiče proti školám. Zvažte lépe, které kroky jsou pro školství prospěšné.

Štefan Klíma, ředitel ISŠ, vedoucí sekce SŠ (Pedagogická komora, z. s.)
(další články autora naleznete zde...)

Ivana Hanáková: Reakce učitelky na doporučení MŠMT k otevírání škol

Dobrý den, chtěla bych reagovat na pokyn MŠMT k otevírání škol, zejména, co se týká ZŠ. Jsem bývalá ředitelka školy, tuto funkci jsem zastávala 20 let na málotřídní škole a 3 roky na plně organizované ZŠ. Nyní jsem jen řadová učitelka. Mohu tedy říci, že ve školství mám docela bohaté zkušenosti.

Pokyn MŠMT mne docela vytočil.

Po pravdě, vůbec se mi to nelíbí. Nechtěla bych být teď rozhodně v kůži ředitele, takhle přehazovat zodpovědnost státu na školy. Je tam spoustu věcí, se kterými nemohu souhlasit. Všechno jsou jen doporučení, opora v zákoně veškerá žádná. To jsem zvědavá, jak se to bude řešit, až se něco stane - onemocní nějaké dítě nebo jeho rodinný příslušník nebo učitel a budou si třeba stěžovat. Následně to bude řešit nějaká kontrola nedej bože, když se to dostane až k soudnímu řízení. Pak se všichni budou držet striktně zákona a jsem moc zvědavá, kdo se z toho bude zodpovídat. Mluvila o tom i bývalá ministryně školství a právnička Valachová a napadáte to i vy zde:
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/pedagogicka-komora-kritizuje-pristup-msmt-k-otvirani-skol/1886564
a už se k tomu vyjádřili i naše odbory zde: https://skolskeodbory.cz/skolske-odbory-upozornuji-na-rizika-otevreni-skol a zde: https://skolskeodbory.cz/povinnost-konat-prace-v-pripade-zamestnancu-spadajicich-do-rizikove-skupiny.

Pokud se tedy přestanu vztekat nad tímto polovičatým pokynem našeho ministerstva a budu se snažit racionálně uvažovat, napadá mne v této souvislosti mraky otázek a jsem zvědavá, kdo mi na ně dokáže pořádně odpovědět.

První moje otázka, podle mne dost zásadní, je - co je tohle za dokument? Jakou má právní váhu? Je to závazný předpis - tedy nařízení vlády, zákon nebo vyhláška? Obávám se že ve Sbírce to nevyšlo, takže asi ne. Je to tady nějaké doporučení či metodický pokyn MŠMT, které ovšem není závazné a tedy ani vymahatelné?

A druhá neméně zásadní otázka je - ví vůbec rodiče a učitelé, do čeho jdou? Co je čeká a jaké jsou k tomu podmínky? A jsou schopni dohlédnout veškerých důsledků a kompetentně se v této věci rozhodnout?

Další moje otázky už se vážou k samotnému obsahu dokumentu, budu ho označovat jako metodický pokyn:

Např. - Děti před školou se nemají shlukovat, mají dodržovat 2 m vzdálenosti, mají mít nasazené roušky, má se vše organizovat tak, aby se stanovené skupiny nemísily a nejlépe se ani nepotkaly. A ve třídě už mohou být rozestupy menší a roušky mít nemusí? Co to je? Venku se na 2 m a s rouškou mohou nakazit a ve třídě na 1,5 m bez roušky ne? Já jako učitel rozhodnu, zda roušku budou mít nebo ne? A když se někdo nakazí, kdo za to bude zodpovídat? Já jako učitel? Nebo ředitel školy, který tuto organizaci umožnil? Nebo rodič, který dítě do školy poslal?

V šatnách a v jídelně se skupiny nesmí potkat, na toaletách se má minimalizovat styk žáků z různých skupin a dokonce i jednotlivců i učitelů? Jak se to bude organizovat? Budeme všichni chodit na toalety na povel po skupinách a třeba podle abecedy? Bude někdo trvale, jako regulovčík, stát na chodbě a organizovat provoz?

O přestávkách se doporučuje pobyt venku, doporučuje se např. střídat podle sudých a lichých ročníků? Co to je? Mohou se venku mísit skupiny nebo ne? Mohou se mísit jen skupiny sudých či lichých ročníků nebo vůbec? Takže vymezíme venku území pro pobyt jednotlivých skupin tak, aby se nám tam ve 2 metrových rozestupech vlezli?

Skupiny jsou neměnné - takže, když se do 18.5. nahlásí např. jen 15 žáků napříč všemi ročníky, vznikne nehomogenní skupina, která tak už zůstane až do konce školního roku. Co když si to rodiče později rozmyslí a budou si chtít nechat dítě radši doma, mohou ho ze skupiny odhlásit? To jsem z textu taky nevyčetla. Nemluvě o tom, když se rodiče do 18.5. nerozhodnou dát dítě do školy, později už tuto možnost nemají.

Cílem dopolední části je zajistit vzdělávání žáků v obsahu, který škola realizuje v rámci vzdělávání na dálku. Bude-li skupina nehomogenní - tzn. napříč ročníky, budeme tomu učiteli, který bude skupinu dopoledne učit, předávat všechny úkoly, které posíláme žákům, kteří se nadále budou vzdělávat doma? Jak bude takto vzdělávat 15 dětí naráz skrz všechny ročníky (může to být přeci asistent, vychovatel, učitel druhého stupně, prostě kdokoli, kdo nemá s výukou spojených ročníků žádnou zkušenost)?

Pokud se nám ve škole objeví někdo s příznaky covid a následně se jeho diagnóza potvrdí, jdeme všichni - učitelé i žáci včetně jejich rodinných příslušníků do 14 denní karantény?

Roušky nejsou pro nás osobní pracovní ochranný prostředek, ale jen osobní ochranný prostředek, tzn., že si každý zajistí sám, co si sežene, takže zaměstnavatel nemá povinnost učitele vybavit rouškou. Tomu bych ještě rozuměla. Pokud však patří učitel do rizikové skupiny a bude se podílet na práci se skupinou ve třídě, MŮŽE jej ředitel vybavit efektivnější ochrannou pomůckou. A to je co - respirátor FFP2, FFP3, ochranný štít, ochranný oblek - co člověka z rizikové skupiny při práci s dětmi ve třídě bezpečně ochrání před možnou nákazou?

Budeme schopni dodržet uspořádání ve všech třídách podle doporučené přílohy, kdyby se nám nahlásili všichni žáci?Máme na takový provoz dostatek pracovníků a odpovídajících prostor? Na naší málotřídce s cca 40 dětmi a 10 pedagogickými pracovníky, pokud nebude nikdo v rizikové skupině, asi ano. Ale budou i na jiných školách mít tyto možnosti? A pokud ne, tak na některých školách budou školní skupiny a na některých ne? Tedy některé děti se do školní skupiny nemusí dostat a některé ano? Není to potom diskriminační? A podle jakého klíče mají ředitelé děti do skupin zařadit a některé z této možnosti vyřadit, když nedokáží zřídit skupiny pro všechny přihlášené děti?

Jestli jsem dobře pochopila do školy jde, kdo chce, kdo nechce zůstává doma. Ve škole je jen dětská skupina, která se vzdělává podle toho, jak organizaci stanoví ředitel školy a měla by se dopoledne vzdělávat v rozsahu, jaký budou mít žáci, kteří zůstávají doma a vzdělávají se vzdáleně. Odpoledne potom mají mít zájmové aktivity. Hlavní vzdělávání zůstává stále na vzdálené výuce. Takže učitel dopoledne bude učit dětskou skupinu a odpoledne bude vzdělávat nebo kontrolovat vzdělávání těch, kteří zůstali doma?

Když se podrobně podívám na učitele, kteří jsou z rizikové skupiny, tak v metodickém pokynu se píše - Zaměstnanci, včetně zaměstnanců náležejících do rizikové skupiny, i nadále plní své pracovněprávní povinnosti vyplývající z pracovněprávního vztahu - chápu-li to správně, tedy mají pracovat. A možnosti, jak mohou pracovat, jsou v metodickém pokynu popsané v podstatě tři - učitel:

1. bude pracovat se školní skupinou ve třídě, jako ostatní. Sám bude podle pokynu věnovat zvýšenou pozornost při ochraně svého zdraví. Nevíme přesně jak - bude mít roušku a bude si mýt ruce a dětem nařídí, aby měly roušku taky, aby ho náhodou nenakazily? Ředitel může podle pokynu vybavit takového učitele účinnější ochranou. Nevíme sice, co to je, ale když nám to pan ředitel dá, možná nás to ochrání a my budeme učit - dopoledne ve třídě a možná, podle složení skupin i odpoledne vzdáleně doma.
2. pan ředitel takového učitele nechá pracovat jen vzdáleně, jako dosud, aby se možné nákaze úplně vyhnul - a bude učit pouze z domova. Ideální z hlediska zdraví pro učitele a z hlediska práva pro ředitele. Pokud se však všechny děti nahlásí do školy, tak ovšem nebude mít co učit a musel by dostat od ředitele nějaké jiné náhradní práce, ale o této možné variantě tento metodický pokyn nemluví.
3. pokud takováto organizace není možná, praví pokyn, tak by měl zaměstnanec doložit, že patří do rizikové skupiny (potvrzením od lékaře), a v návaznosti na to se lze se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí neplaceného volna (pracovního volna bez náhrady mzdy nebo platu) - tedy nepracuje vůbec ani dopoledne ve škole ani odpoledne z domu a jeho povinnosti musí převzít někdo jiný, kdo ho zastoupí. V tomto případě to však odporuje také té tučně vytištěné větě výše z metodického pokynu. Navíc učitel nedostává plat, a pokud bude více jak měsíc na neplaceném volnu, doplatí si zdravotní pojištění za daný měsíc. Pokud se stane, že v době čerpání neplaceného volna náhodou onemocní, nevznikne mu nárok na náhradu mzdy během prvních 14 dnů nemoci. A dny neplaceného volna se mu také nezapočítávají do doby pro nárok na důchod.

Vůbec nechápu, jak může MŠMT ve svém pokynu doporučit nějakou dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem o neplaceném volnu? Je to jak proti zákoníku práce, tak proti Ústavě (článek 2 odstavec 4) a Listině základních práv a svobod (několik odstavců). Navíc o neplacené volno žádá vždy jedině sám zaměstnanec a nikdo jej k tomu nemůže nutit. Nevím, který zaměstnanec na to, za podmínek uvedených výše, sám o své vůli přistoupí. A naopak, který ředitel si vezme na triko, že takovému učiteli přidělí práci ve třídě s dětskou skupinou a bude riskovat, že se tento pracovník nakazí a jako ředitel teoreticky potom může čelit případné žalobě zaměstnance za to, že se v práci nakazil.

Učitel, který patří do rizikové skupiny, by za normálních okolností mohl bez problémů vykonávat své pracovní povinnosti. Není jeho vinou, že situace je pod vlivem pandemie a on by při práci mohl být ohrožen na zdraví. Vždyť povinností zaměstnavatele je zajistit zaměstnanci bezpečné pracovní prostředí a není povinností zaměstnance, aby se takové práci svou žádostí o neplacené volno raději vyhnul, jak mu radí tento metodický pokyn.

Navíc stále je i podle ministerstva důraz kladen zejména na pokračování výuky na dálku, tzn. že by takový učitel pracovat měl.

Ještě jsou samozřejmě možné i další alternativy, které už metodický pokyn neuvádí, že takový učitel bude čerpat např. dovolenou nebo se domluví s lékařem a ten mu napíše neschopenku - i v těchto dvou případech ovšem nepracuje vůbec a jeho povinnosti musí převzít nějaký jeho zástup.
Takže otázek opravdu spoustu a odpovědí se jaksi nedostává. A to jsem se dotkla jen základního školství.

Velmi Vám děkuji, co jako Pedagogická komora děláte, že bojujete za školství. To co vláda teď dělá, je podle mne čirý amatérismus. Proč nejedná s odborníky z oblasti školství, máme několik asociací, pedagogickou komoru, je tu spoustu právníků, kteří se specializují na školské právo? Nechápu.

S pozdravem, 

Mgr. Ivana Hanáková, učitelka ZŠ a MŠ Dolní Studénky