neděle 29. září 2019

Školy by neměly přistoupit na sčítání romských žáků pro MŠMT

Ministerstvo školství chce od ředitelů škol, aby vykázali počet romských žáků k 30. září 2019. Vedení Pedagogické komory,z.s, nesouhlasí s metodikou MŠMT a doporučuje všem školám, aby uváděly vždy nulu.

„Jedná se o čistě formální úkon, protože ministerstvo na základě vykázaného počtu romských žáků škole žádnou cílenou podporu neposkytuje,“ upozorňuje prezident Pedagogické komory Radek Sárközi, „pouze tyto údaje přeposílá Výboru ministrů Rady Evropy, to je vše.“

Náměstek MŠMT Václav Pícl žádá prostřednictvím dopisu ředitele mateřských, základních a středních škol, aby „kvalifikovaně odhadli počet romských žáků“. Za tímto účelem zformulovali ministerští úředníci následující definici:

„...za Roma je označen takový jedinec, který se za něj sám považuje, aniž by se nutně k této příslušnosti za všech okolností hlásil, a/nebo je za něj považován významnou částí svého okolí na základě skutečných či domnělých (antropologických, kulturních nebo sociálních) indikátorů.

„Třídní učitelé nemají právo ptát se přímo dětí, zda se považují za Romy,“ říká speciální pedagožka Jana Karvaiová, „první polovina ministerské metodiky je tudíž nepoužitelná, myslím si, že je dokonce v rozporu s GDPR, protože by k tomu musel dát souhlas zákonný zástupce žáka.“ Druhá část definice romského žáka zase působí až rasisticky.


Ministerstvo školství reagovalo na prohraný soud ve známé kauze „D. H. a ostatní proti České republice“, která se týkala neoprávněného zařazení několika romských žáků (v době soudního řízení již dospělých osob) do zvláštní školy, čistě formálně. V roce 2016 byla nařízením ministryně školství Kateřiny Valachové zrušena příloha rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, podle které byli vzděláváni žáci s lehkým mentálním postižením ve speciálních školách a třídách. Kvůli této změně přišli tito žáci o zvýšený počet hodin pracovního vyučování. Na druhém stupni ZŠ byl rámcový učební plán zredukován z 20 hodin na 3 hodiny, což je pouze jedna hodina týdně v průběhu tří let (namísto původních pěti hodin týdně po dobu čtyř let). Na prvním stupni ZŠ došlo u pracovního vyučování ke snížení z 15 hodin na pouhých 5 hodin. Všichni žáci bez rozdílu se nyní formálně učí podle jednotného RVP ZV, ale ve skutečnosti mají některé děti redukovány povinné očekávané výstupy, výjimečně je jim odpuštěn druhý cizí jazyk.

Kateřina Valachová prosadila novelu školského zákona, která školám vnutila podobu inkluze, na kterou většina učitelů nebyla (a stále není) připravena. Speciální školy a třídy jsou od té doby nově označovány jako školy a třídy zřízené podle §16 odst. 9 školského zákona“. Zároveň podepsala vyhlášku o společném vzdělávání, která se v praxi neosvědčila a musela být několikrát novelizována.

„Další novela inkluzivní vyhlášky je připravena, ale její účinnost byla současným ministrem školství Robertem Plagou opakovaně odložena kvůli stížnostem Nadace OSF a ombudsmanky k evropským orgánům,“ říká Radek Sárközi, „není tudíž jasné, kdy, v jaké podobě a zda vůbec vstoupí v platnost.“ Novela vyhlášky č. 27/2016 měla být původně účinná od 1. října 2019. Pedagogická komora se na přípravě změn podílela v rámci pracovní skupiny ministerstva školství, ta ale byla svolána naposledy na jaře roku 2018.

„Novela prošla oficiálním připomínkovým řízením i vládou, ale od té doby nemáme žádné informace z ministerstva školství, jaký bude její další osud,“ dodává Radek Sárközi, „na základě žádosti podle zákona o svobodném přístupu k informacím jsme alespoň získali texty stížností k Výboru ministrů Rady Evropy na některé pasáže této vyhlášky, a to včetně reakce ministra Plagy.“ Obdržené informace byly zveřejněny na internetových stránkách www.pedagogicka-komora.cz.

Důsledkem špatně nastavené inkluze je, že postupně zanikají speciální třídy i celé speciální školy. Žáky se závažnými diagnózami nevzdělávají speciální pedagogové v málopočetných třídách, ale jsou zařazováni do běžných tříd, kde je na 30 žáků jen jeden učitel (většinou bez vzdělání v oblasti speciální pedagogiky). Učiteli má pomáhat asistent pedagoga, který ovšem obvykle nemá vysokoškolské vzdělání. Dochází tak k deprofesionalizaci výuky žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a k výraznému snížení kvality vzdělávání v celé třídě.


„Tato opatření romským žákům nijak nepomohla, protože jsou čistě formální,“ myslí si viceprezident Pedagogické komory Janek Wagner, „naopak poškozují kvalitu vzdělávání jako celku a vedou k přetěžování učitelů novými povinnostmi, které jsou nad jejich síly.“ Za tuto práci navíc nedostávají učitelé nic zaplaceno. Školy i poradenská pracoviště naopak zavalilo ministerstvo školství novou administrativou spojenou s přiznáváním tzv. podpůrných opatření.

Předpokládalo se, že náklady na společné vzdělávání budou činit jednu až dvě miliardy korun ročně, v roce 2019 ale dosáhnou sedmi miliard. Jedná se o finance na podpůrná opatření, v nichž nejsou zahrnuty další miliardy korun z evropských fondů. Tyto prostředky investované do nefunkčního systému jsou ovšem vynakládány naprosto neefektivně.

„Pedagogická komora usiluje o novelizaci školského zákona,“ dodává Jana Karvaiová, „ale když se kosmetické změny v jedné vyhlášce táhnou skoro dva roky, obávám se, že napravit chyby v nastavení společného vzdělávání bude běh na velmi dlouhou trať.“



Pedagogická komora, z. s.
www.pedagogicka-komora.cz

Zdroje informací:



1 komentář:

  1. Naprosto přesné! K deprofesionalizaci dochází v podstatě v celém systému českého školství. Máme praktické zkušenosti s tím, že pouhé nadšení pro práci s dětmi ani vysokoškolákovi obvykle nepomůže, pokud nemá ponětí o metodice či didaktice jím vystudovaných předmětů. Je totiž velký rozdíl v tom, když sám nějaký obor dobře znám a když mám jeho obsah patřičným způsobem pomoci zprostředkovat žákům. O inkluzi na běžných základních školách v početných třídách už bylo řečeno zejména lidmi, kteří se s tím denně potýkají v praxi, tolik, že neuvedu nic nového. Snad jen poznámku - pokud by se oněch 5 miliard korun, které stála inkluze navíc oproti předpokladům, rozdělilo školám všech typů do rozpočtu, přineslo by to jistě větší význam a účelnost, než utápění prostředků v nefunkčním a administrativně náročném "systému". Jen sporadicky totiž vidíme faktické zlepšení výsledků vzdělávání žáků s SVP, přestože škola udělala maximum možného. S těmito motivovanými jednotlivci a při spolupráci s jejich rodiči jsme totiž byli schopni úspěšně pracovat i před spuštěním inkluze! Pravdou ale je, že jsme v případě těžších poruch či dokonce velmi limitujících zdravotních diqagnóz doporučovali rodičům pro vzdělávání jejich dítěte školu, která mu dokáže zajistit NEZBYTNÉ podmínky. Většina těchto rodičů návrh akceptovala, protože to bylo skutečně ve prospěch jejich dítěte, že tam zvládne víc a mimo jiné bude i psychicky ve větší pohodě. V běžné třídě si takový žák své limity velmi ostře uvědomuje. Vidí, že s ním je "zacházeno" jinak. byť z hlediska inkluze pozitivně. A řada těchto žáků svou situaci nese těžce. Mrzí mě, že zatím nikdo nezmínil právě tento aspekt. Mezi dětmi v jakékoli skupině vzniká přirozené konkurenční prostředí. Proto není fér ukazovat speciální školy jako symbol separace. Tam se naopak vychází vstříc skutečným potřebám a možnostem žáka. A protože se v méně početných třídách sejdou samí žáci limitovaní svými zdravotními či rozumovými možnostmi, vzniká mezi nimi vyváženější vztah a přiměřená konkurence. I tito jedinci bývají přirozeně zvídaví a soutěživí. A v takové škole mají i velkou šanci uspět.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme Vám za komentář, bude zveřejněn po schválení administrátorem tohoto webu. :-)