Česká škola oslovila s několika otázkami novinářky – shodou okolností jsou to skutečně výhradně ženy – které se systematicky zabývají tématy školství a vzdělávání. Mnozí učitelé si stěžují, že praktikující učitelé v médiích nedostávají téměř žádný prostor, že k tématům školství a vzdělávání mluví "experti", často bez jakékoli praxe, a že to jsou navíc stále titíž lidé - Feřtek, Kartous a další z okruhu EDUin, Šteffl, Münich… Chybí názorová opozice, chybí reálná zkušenost ze škol… 1) Je to tak? 2) Proč to tak je (Případně: Proč si myslíte, že učitelé mají takový dojem. Proč jsou vůči médiím nastaveni masově tak negativně…) 3) Co s tím?
"A ano, pány Feřteka, Kartouse, Šteffla či Münicha oslovuji zřejmě častěji než jiné, protože se s nimi v pohledu na věci, o které je spor – například inkluze, cut-off score – shoduji. Do tohoto výčtu bych přidala ještě například senátora Jiřího Růžičku či dlouholetého ředitele základní školy v Chrudimi Zdeňka Brože nebo Kláru Laurenčíkovou, zakladatelku České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání. Ti, kdo jsou proti inkluzi nebo pro cut-off score dostávají v textu také slovo, ale jen abychom lépe pochopili, proč chtějí něco, co může českému vzdělávacímu systému a dětem škodit."
"V jistém ohledu na tom nic měnit nechci - jsem například přesvědčena, že inkluze je správná a cut-off score může srazit řadu dětí ze vzdělávací dráhy, kterou si přejí, a dobrý vztah k řemeslu jim nedá – takže nechci názory opačného postojového spektra vydávat za bernou minci."
